Už po dobu jednoho roku jsi nezadaná. Jaké byly Tvé dosavadní vztahy?
Vskutku nic moc. Celkově jsem jich prožila zhruba pět, přičemž tři z nich vyplynuly právě z online seznamky. Ty zbylé dva byly spíše povrchní známosti z období dospívání, zhruba mezi šestnáctým a dvacátým rokem života. Jedno z těchto nezdravých pout se ukončilo tím, že jsem nabrala přibližně osmdesát kilogramů tělesné hmotnosti, načež mi můj tehdejší partner sdělil, že jsem nadměrně obtloustlá a již o mě nemá zájem. S takovýmto závažným komplexem jsem pak s počátečním ostychem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Toto pracoviště v mediální sféře bylo totiž převážně obsazeno homosexuálními muži, což znamenalo, že nalezení životního partnera v tomto prostředí bylo naprosto vyloučeno, a proto jsem se rozhodla prozkoumat možnosti seznamky. Z muže, s nímž jsem navázala kontakt, se vyvinul alkoholik, patologický žárlivec a navíc se ke mně uchýlil i fyzické násilí. Důvod mého tehdejšího rozhodnutí vstoupit do tohoto vztahu byl navíc zcela banální. Šlo o naše první setkání z online platformy a já jsem si jednoduše přála, aby o mě někdo projevil zájem a abych se někomu líbila. On sám mě vůbec neoslovoval. Po půl roce bylo zřejmé, že tato známost nikam nevede. Přesto jsem se ho stále pevně držela, neboť jsem se obávala samoty.
Byl druhý vztah navázaný prostřednictvím seznamky o něco úspěšnější?
Upřímně řečeno, zpočátku jsem tomu ani nemohla uvěřit. Navázala jsem totiž kontakt s mužem, který byl nádherný, úspěšný, reprezentativní a celkově působil jako velmi příjemný člověk. Bohužel, tato známost byla jednostranná, jelikož mé city nebyly opětovány. Dlouhou dobu jsem si tuto skutečnost odmítala připustit. Byl mi totiž strašně moc sympatický! Opravdu neuvěřitelně. Představoval prototyp ideálního muže: pracoval v zahraničí, disponoval značným finančním obnosem, měl vysokoškolské vzdělání a mohli jsme si povídat prakticky o čemkoli. Byla jsem nesmírně potěšena, že si mé osoby všiml právě on. Pravidelně za mnou přijížděl, naše intimní chvíle byly vynikající, chvíli u mě pobyl a poté odjel. Nikdy nechtěl přenocovat.
Společně jste tedy nikam nechodili?
Nikdy.
Vyčítala jsi mu to?
Vlastně ani ne. Kompenzovala jsem si to občasnou účastí na jiných schůzkách domluvených přes online platformy.
Kolik jsi tehdy vážila?
Okolních osmdesát kilogramů.
Nechtěl si jen naplnit svou fantazii s baculkou, ale především se s ní nikde neukazovat?
Ano, přesně tak to bylo. Vzhledem k tomu, že se tato událost odehrála před přibližně šesti lety, minulý rok mi to při setkání u kávy potvrdil. Jednoduše řečeno, vždy si přál a stále si přeje vedle sebe mít reprezentativní ženu. Jeho oficiální partnerky byly a nadále budou atraktivní dívky s hmotností okolo padesáti kilogramů. Přesto jsem v posteli zřejmě představovala vrchol jeho zkušeností. Nicméně, přátelům by mě nepředstavil a do společnosti by mě nevzal. To mi při naší schůzce u kávy sdělil naprosto otevřeně.
Jaký dopad to na Tebe osobně mělo, když Ti to sdělil tak bez obalu?
Do jisté míry jsem to tušila, jen jsem si to nechtěla přiznat. Něco jiného je, když si to člověk myslí, a něco jiného je, když se to dozví přímo, tváří v tvář. V tu chvíli jsem si přála hrozně moc zaplakat. Před ním jsem však předstírala stoickou klidnost, jako by mě nic nemohlo rozhodit. Doma mi však bylo tak smutno, že jsem prožila tři dny v slzách.
Nenutí Tě to k tomu, abys s tím něco udělala a začala hubnout?
Ne, kvůli nikomu se hubnout nebudu. K nabírání váhy mám sklony již od dětství. Dokážu se motivovat až k šedesáti kilogramům, ale tato váha mi vydrží maximálně rok, a poté opět přiberu až na sto deset. Stále žiji v naivní iluzi, že pokud mě má někdo skutečně milovat, bude mě milovat takovou, jaká jsem.
Nyní se omlouvám za trochu osobní dotaz, ale vnímáš sama sebe jako někoho, kdo je překvapen, když o něj projeví zájem, a tudíž ti nepřipadá podezřelé, když se o tebe zajímá někdo, kdo je - abych to řekl na rovinu - z jiné ligy? Neříkáš si třeba: „Ten je na mě až příliš hezký' nebo: „Ten je zase až moc chytrý'?
Už jsem si několikrát pomyslela, že ten či onen je na mě příliš inteligentní nebo příliš atraktivní. Já jsem totiž jen obyčejná dívka. Nicméně, tyto myšlenky už nemám tak často, neboť online seznamky se často rovnají tragédii a zoufalství, a do této kategorie se řadím i já sama.
A jaký byl tvůj třetí vztah navázaný přes seznamku?
Už mě nebavilo být pro onoho „pana úžasného' pouze sexuálním objektem. Jednoho večera jsme se silně pohádali, a jaká byla má reakce? Okamžitě jsem se přihlásila na online seznamku. Přemýšlela jsem, zda by nebylo lepší zkusit navázat vztah reálně, ale jakmile se do toho člověk jednou dostane, těžko se z toho dostává. Zkoušíte to znovu a znovu a říkáte si, co kdyby se tentokrát zadařilo? Online seznamky jsou prostě jistou formou závislosti, podobně jako hazardní hry. Toho večera jsem narazila na muže, který byl opět okouzlující, a opět mi stačilo, aby byl ke mně laskavý. Pozval mě ještě tentýž večer do kina, a já jsem souhlasila. Udělala jsem to z principu. Po nějaké době jsme spolu začali žít. Zpočátku se to zdálo být ideální, ale zatímco já jsem seznamky opustila, jelikož jsme tvořili pár, on v tomto virtuálním světě nadále aktivně působil. To jsem si opravdu nepřála. Jinak řečeno, spíše jsem měla pocit, že si to nezasloužím. Jeho chování mě lidsky ponižovalo. Dostával totiž fotografie nahých žen. Dokonce mu i muži posílali obnažené snímky. Tvrdil, že to nevadí, pokud se nejedná o fyzickou nevěru...
Jak jsi na to přišla?
Používal můj notebook.
Eva přestává mluvit a slzy jí stékají po tvářích...
Když jste se rozešli, bylo ti 29 let. Neměla jsi v sobě pocit, že už jsi dost stará na to, abys znovu začala hledat partnera, a že bys to s ním raději měla vydržet?
Ne. Naštěstí ne. Samozřejmě, blesklo mi hlavou, že do čtyřiceti budu sama a přiberu na sto padesát kilogramů. Ale pak jsem ho znovu viděla s tím notebookem, udělalo se mi nevolno, a odešla jsem. Tehdy jsem ještě netušila, že další hledání partnera online bude takový propadák. Bylo mnohem lepší se rozejít, než strávit dalších deset let ve vztahu, který nefunguje, a rozcházet se posléze, nedej Bože, až bychom měli děti.
Jak dlouho po vašem rozchodu ses znovu přihlásila na seznamku?
Čtrnáct dní.
Tak krátká doba??
Hledala jsem nějakou náplast, to přiznávám. Jednoduše jsem nechtěla sedět zavřená sama ve svém pronajatém bytě a truchlit. Každý člověk si přeje někam jít. Moje kamarádky mají své rodiny a děti. Občas si s nimi sice můžeme zajít na pivo, ale není to už ono. Každý člověk touží po lásce.
Na kolik online platforem sis zadala inzeráty?
Na několik. Přibližně tři až čtyři. Stesti.cz je pro mě platforma, na které jsem vlastně od samého začátku. Dále mám Tinder. Na něm mě baví samotné procházení profilů: hezký - nehezký, chytrý - hloupý, gramatické chyby - bez chyb, ano - ne, to je naprosto ideální.
Na Tinderu bohužel aktivně funguje velká část mých kamarádek a nemám pocit, že by se tam dala najít opravdová láska. Vlastně utíkáš od jednoho problému a hledáš ten samý. Úchyla. Tinder je jich plný.
Pokud něco na online seznamkách nehledám, pak je to sex. To je ponižující. Věřím, že se tam dá nalézt životní partner. Věřím tomu i po tolika šílených zkušenostech, i když čím dál méně, to je pravda. Rok a půl jsem neměla intimní styk a holím se už jen ze zvyku.
A co Badoo?
To jsem také vyzkoušela. Tam je to skutečně výhradně o sexu. Spousta uživatelů hned napíše: „Sex?'. Nebo vás tři týdny vodí za nos, domluvíte si schůzku na kávu, a on vám před ní napíše: „Hele, a nesejdeme se raději rovnou u mě doma?'.
Když se Anna, vášnivá knihomolka s hlubokýma očima, poprvé ocitla na webu seznamky, cítila směsici naděje a skepse. Její předchozí zkušenosti ji naučily být opatrná. Vždy snila o někom, s kým by mohla sdílet nejen svou lásku k literatuře, ale i tiché večery a vášnivé debaty. Jednoho deštivého odpoledne narazila na profil Petra. Jeho úsměv byl vřelý a popis jeho zájmů - turistika, stará hudba a dobré víno - se nápadně shodoval s jejími vlastními.
Jejich první virtuální rozhovor se protáhl do pozdních hodin. Mluvili o všem možném i nemožném, sdíleli svá nejniternější přání a obavy. Anna byla okouzlena jeho upřímností a smyslem pro humor, zatímco Petr obdivoval její inteligenci a citlivost. Domluvili si první rande v malé kavárně u starého hradu. Když se Anna blížila ke vchodu, uviděla Petra stát opřeného o zeď, v ruce držel knihu jejího oblíbeného autora. V tu chvíli věděla, že tohle není jen další z mnoha virtuálních známostí.
Jejich vztah se rozvíjel postupně, ale o to silněji. Společně objevovali skryté kouty města, navštěvovali koncerty a procházeli se lesy. Každý společně strávený okamžik prohluboval jejich pouto. Jednoho večera, při svíčkách, Petr Anně s dojatým pohledem do očí řekl: „Aničko, nikdy jsem si nemyslel, že najdu někoho, kdo rozumí mé duši tak jako ty. Miluji tě.' Anna, se slzami štěstí v očích, mu odpověděla: „Já tebe taky, Petře. Našla jsem svůj domov v tvém srdci.' Jejich společná cesta právě začínala a byla plná příslibu nekonečné lásky.