Sháním druha pro rekreaci v tuzemsku

Nechtějí hradit doplatky za neobsazené lůžko na pokoji, protože dobře vědí, že taková osamělá dovolená u moře obyčejně vyjde draho. Osamělost je tíží, jsou společenští, od rekreace očekávají, že na ní budou mít s kým prožívat zážitky. Snaží se proto objevit kamaráda nebo kamarádku s obdobnými zálibami. Občas je důvod rovněž ten, že se bojí vydat se do zahraničí sami. Nicméně nemají ve svém okolí nikoho, kdo by s nimi na prázdniny do ciziny jel. To jsou nejběžnější pohnutky, proč se lidé pokoušejí najít někoho, s kým by se vydali třeba k moři (například do Chorvatska nebo Itálie).

Avšak prožít týden či více s osobou, kterou v podstatě neznáme, vyžaduje značnou míru kuráže, štědrosti a pohodového nastavení mysli. Může z toho vzejít hezké přátelství, sdílené zajímavé zážitky, setkání s novým člověkem a z toho pramenící obohacení. Ale může to být i pěkný malér. Co když se z toho druha či družky vyklube mrzout, který má o rekreaci naprosto odlišné představy? Co když nám ji ten neznámý jedinec nakonec úplně zhatí (například svým chováním)?

„Byl to čin ryzího zoufalství,' říká sedmašedesátiletý Josef o tom, jak si minulý rok na jaře hledal parťáka na pobyt do Řecka. Jezdí tam v poslední době každý rok. Před osmi lety mu zemřela manželka, žena mu tragicky zahynula při autonehodě. Tvrdí, že právě léto u moře ho dobíjí a vlévá mu sílu dál existovat. Upřednostňuje prosté ubytování na menších ostrovech, které si sám prochází nebo projíždí v půjčeném voze. „Rád fotografuji, toulám se. Nicméně jsem v posledních letech cítil, že je mi tam smutno. Rád bych si s někým promluvil, poseděl večer u sklenky vína. Dcera tvrdila, že je určitě mnoho podobně osamělých chlapíků, kteří by si rádi někam vyrazili. A rovněž mě dost štvalo, že jsem jako jednotlivec musel platit doplatky za neobsazené místo v pokoji, což běžně činí pár tisíc, i když preferuji skromné apartmány a domky, nikoli hotelové komplexy,' líčí Josef.

Zadal inzeráty na různé cestovatelské servery i na stránky cestovních kanceláří, které tento typ inzerce umožňují. Skutečně, některé cestovní agentury tento způsob hledání společníků na cestování podporují, protože si všímají, že jednotlivých turistů přibývá. A ne každý je sólo cestovatelem, protože mu to tak vyhovuje (například kvůli svobodě v rozhodování).

„Ozvaly se mi tři dámy, zjevně to braly jako seznamku. Nemám zájem, já uvažoval o nějakém muži mého věku,' pokračuje Josef. „Nakonec se jeden ozval. Bývalý učitel v důchodu, rovněž vdovec. Domluvili jsme si schůzku, abychom se poznali. Seznámil jsem ho se svým stylem cestování, zaslal jsem mu své snímky. Ukázalo se, že je podobný typ jako já, rovněž už projel pár řeckých ostrovů, dokonce rád jezdí na motorce, s nadšením fotografuje. Nakonec jsme si zamluvili apartmán na ostrově Kefalonie. Byla to fajn rekreace. Přes den jsme si každý chodil po svém, večer jsme poseděli nebo vyrazili do města. Jen jsme si předem ověřili, že tam budou oddělené postele. Přece jen spát na manželské posteli s cizím mužem, to bych nedal. Nakonec se ještě ukázalo, že dotyčný skvěle vaří, takže jsem občas přijel z výletu a měl jsem i připravenou večeři. Shodli jsme se, že si to asi zopakujeme.'

Neobvyklý případ? Možná. V každém případě je to ukázka, že není nutné se bát pokusů.

Webů a stránek cestovních agentur s inzeráty s názvem hledám spolucestujícího na prázdniny přibývá a využívají je lidé různého stáří, od dvacetiletých až po ty, kteří třeba překročili sedmdesátku. Lidé velice často píší, že podmínkou je osobní seznámení, při kterém si ověří, zda by spolu byli schopni sdílet společný pokoj. Ne vždy to totiž vyjde. Špatnou zkušenost má jednapadesátiletá Gabriela ze severní Moravy, která letos takovým způsobem hledala spolucestující na Rhodos. „Měla jsem zarezervovaný velice výhodný pobyt do hotelu a místa, které znám, jenže kamarádka onemocněla. Neměla jsem s kým jet a nechtělo se mi hradit drahý příplatek za jedno lůžko v pokoji. Tak jsem rozeslala inzeráty, řekla jsem známým, ať se ptají svých známých. Ozvala se mi jakási žena, ale když jsme se sešly, bylo jasné, že si nemáme co říct. Od prvního pohledu jsem věděla, že s ní jet nechci, že s ní nechci být na pokoji. Nedovedu to vysvětlit, ale prostě mi lezla na nervy už jen tu hodinu v kavárně. Byla afektovaná, neustále mi vyprávěla, že není žádná chudinka, která nemá s kým jet na prázdniny, ale že si potřebuje vyčistit hlavu při dámské jízdě. Prostě říkala nesmysly, tak jsem to zahrála do ztracena a nakonec jsem raději jela sama,' líčí Gabriela.

Cestovní kanceláře a agentury registrují, že rok od roku cestuje více lidí osamoceně. Jde o odraz toho, že mnoho lidí žije takzvaně single a týká se to lidí různého věku. „Sólo zájezdy si nejčastěji zakupují ženy ve věku čtyřicet a více let,' sdělila Andrea Řezníčková, tisková mluvčí agentury Invia, která nabízí pobyty různých cestovních kanceláří. „Ale z toho nelze usuzovat, že se zákonitě vždy jedná o lidi, kteří doma nemají partnera či partnerku, někteří lidé prostě rádi cestují sami, berou to tak, že na prázdninách sami lépe načerpají síly,' doplnila.

„Trend osamělých rekreací je zřetelně na vzestupu nejen na českém trhu, nýbrž v celé Evropě. Stojí za tím několik faktorů. Tím významným samozřejmě je, že mnoho lidí žije single,' uvedla výkonná ředitelka Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tereza Picková.

Na tom, že si někdo vyrazí na dovolenou sám, už dnes není nic zvláštního. Nikdo se na něj nebude dívat jako na podivína nebo osamělého nešťastníka. Na druhé straně jsou lidé, kteří prostě sami se sebou nedovedou být a dovolenou berou naopak jako možnost se seznámit, bavit se, sdílet zážitky.

„Nedovedu si představit jet k moři sama. Co bych tam dělala? To bych týden s nikým nepromluvila? To bych sama seděla v hotelu u večeře? Vždyť by se na mě všichni dívali,' říká osmapadesátiletá Olga, kterou trápí to, že její manžel s ní k moři jezdit nechce. Ona by naopak jela moc ráda. Takže se kvůli tomu každý rok pohádají. Nicméně si nedovede představit, že by jela sólo, a žádnou kamarádku, která by s ní chtěla jet, nemá. „Uvažuji, že začnu nějakou parťačku shánět. Zeptám se známých, třeba je v mém okolí žena, která je na tom podobně jako já a dáme to příští rok dohromady,' uvažuje.

Faktem je, že hledačů společníků na rekreaci v zahraničí rok od roku přibývá. Stačí prozkoumat internet a člověk se až diví, kolik jedinců by rádo někam jelo, ale nemají s kým. Samozřejmě, je to loterie, riziko, vcelku dobrodružný pokus. Jenže bez hazardu je život fádní a to lidé, kteří rádi cestují, obyčejně vědí nejlépe.

Pro hodnocení se musíte přihlásit