"Vedl jsem rozhovor s dívkou, kterou už několik let znám a ke které cítím platonickou náklonnost. Jmenuje se Mirka. Této konverzaci byl svědkem muž, který byl kdysi velkou láskou jiné ženy - mé dřívější dlouholeté partnerky. S Mirkou jsme se domluvili, že se mnou zůstane, ale nejdříve se musí s oním pánem rozloučit (mimochodem, i oni dva se znají). Následně jsme se začali vroucně líbat a objímat, ale náhle mi sdělila, že se musí jít rozloučit a záhy se vrátí. A tak odešla. Já jsem postával před jakýmsi objektem a vyčkával. Byla tma. Protože se dlouho nevracela, začal jsem být netrpělivý a znervózněl jsem. Vběhl jsem do toho stavení ji hledat, ale nenašel jsem ji. Znovu jsem ji hledal venku, ale nikde jsem ji nezahlédl. Kolem mě se pohybovalo několik dětí, které na provizorních pultech něco prodávaly - pravděpodobně hračky. Zaznamenal jsem i některé cenovky, ale vybavuji si pouze číslo 21. Poté jsem uviděl lavici, na které seděla dáma s opuchlýma a odřenýma nohama. Měla ohrnuté kalhoty nad kolena, malý černý klobouk a temné oblečení. Zeptal jsem se jí na Mirku, a přitom jsem neklidně pobíhal kolem a hledal ji." Luboš V., 32 let, svobodný, bezdětný, bez zaměstnání
Sen pana Luboše v sobě ukrývá hlubokou esoterickou podstatu. Nepochybně na psychologické rovině odhaluje touhu našeho čtenáře posunout svůj idealistický vztah k obdivované ženě na více "hmotnou" úroveň a současně i strach, že mu v tom budou bránit rozličné nesnáze. Nicméně to není vše, co lze z tohoto snu vydedukovat. Už samotné sousloví "platonická" láska, které Luboš užívá, mnohé naznačuje. Starověký řecký filozof Platón pokládal za nejvyšší formu lásky touhu po nadpozemských idejích, skutečných realitách, jichž je náš smysly vnímatelný svět pouze zrcadlením. A tyto myšlenky, záhadně přítomné a působící v našem nitru, jsou právě těmi silnými archetypy, o kterých hovořil švýcarský psycholog C. G. Jung. Tudíž Mirka pro Luboše představuje jeho vlastní nitro, které touží najít, aby si v něm mohl otevřít cestu k tajemnému "jinému" světu. Legend a pověstí o hledání "ztracené" duše existuje mnoho, v podstatě jde ale vždy o totéž. Jedinec si totiž zcela nepřipouští existenci skrytého rozměru svého nitra. Protože ale v důsledku toho trpí, snaží se i přes veškeré komplikace své nitro nalézt. Pro snícího Luboše je v tomto směru největší překážkou bývalý partner jeho expřítelkyně, tedy jakýsi symbol všudypřítomného rivala v lásce. Milostný "trojúhelník" se v jeho snu přesouvá na "ex", aby tak nebyly příliš rozjitřeny Lubošovy zraněné city. Další zábranou je tma (Luboš čeká na Mirku v nočních hodinách) coby kontrast světla a dne - symbolu ducha a pravé inteligence. To nás ovšem přivádí k dalšímu snovému obrazu - dětem, které prodávají hračky. Jedná se o metaforu hlubšího - hravějšího a upřímnějšího - náhledu na život, jenž je vyjádřen Ježíšovým výrokem: "Dokud nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského." Ve snu zmíněná cenovka s hodnotou 21 odkazuje na starozákonní Knihu moudrosti, ve které je vyjmenováno jednadvacet znaků ducha moudrosti. Číslice 21 je posvátným číslem, protože vznikne znásobením trojky a sedmičky. Trojka je číslem spirituálního ducha, sedmička pak značí spojení (+) nebe (3) a země (4). Samotná biblická "moudrost ducha" reprezentuje tajemnou světovou duši, na které se podílejí duše lidské. Tím se ale opět vracíme ke snové Mirce. Jakýmsi jejím "stínem" (černý klobouček, tmavé šaty) a současně i poslední překážkou ve snu je pro Luboše zvláštní žena s bolavýma nohama. Ta zaměstnává zejména své dolní končetiny (chodidla?) jakožto metaforu té nejzákladnější lidské oblasti. I přesto však o Mirce "něco" ví, jinak by se jí Luboš přece neptal… Náš čtenář musí integrovat i tuto - pro něj ne příliš sympatickou - stránku svého nitra. Měl by si být vědom toho, že "stín" vrhá zcela zákonitě každý člověk a jeho odmítání by nebylo zrovna moudré. Přes přijetí stínu pak vede pro Luboše cesta k nalezení kompletního bohatství vlastního nitra.Láska je jednou z nejzákladnějších božích vlastností. Skrze odhalení lásky si zároveň uvědomíme existenci Boha. Láska je samotná "podstata" Boha. Nekonečná energie Lásky proudí z Boha a stvořuje vše, co je harmonické, spirituální a dobré, poctivé, naplněné extází. Veškeré úžasné projevy v sobě skrývají tajemnou a hluboce sjednocující energii lásky. Pokud je láska v každém z nás, nacházíme se my všichni v Bohu. Energii lásky, kterou je obtížné popsat slovy, je nekonečná a slouží jako mocný zdroj harmonického bytí, který se projevuje jako radost, štěstí, soucit, laskavost, extáze. Vše, co je hezké, upřímné a báječné existuje díky skryté energii lásky, neboť nic, co je opravdově povznášející, nemůže existovat a vydržet bez energie lásky.
Tato tajuplná energie lásky je obsažena, v jistém rozsahu, ve všem, co je božské, povznášející a podmanivé. Vzhledem k tomu, že láska je věčná a nekonečná, její energie je zdrojem a zároveň cílem pro všechny bytosti, které touží po Bohu. Jedinec, který neustále zaměřuje svou pozornost na lásku, se mnohem rychleji rozvíjí směrem k dokonalosti, poznání a splynutí s Bohem.
Osoba, která se zřekla lásky (v důsledku hlouposti a egoismu), bude odloučena od jedné z hlavních Božích energií, a v důsledku této volby směřuje k sebezničení, protože její duše postrádá vedení a snahu o jednotu.
Láska je neoddělitelná od Svobody, protože bez Svobody se nebavíme o lásce, nýbrž o potlačení přirozených citů.
Láska je primární kritérium a současně nejrychlejší cesta k souměrnému zdokonalování se člověka. Pokud zažíváme hlubokou lásku, veškerá Božská Skutečnost se odráží v mikrokosmu našeho nitra.
Ten, kdo miluje s velkou námahou, bude jen stěží milován.
Ten, kdo miluje málo, bude jen málo milován.
Ten, kdo hodně miluje, bude hodně milován.
Ten, kdo mimořádně miluje, bude takto milován.
Ten, kdo miluje bezbřeze, bude bezbřeze milován.
Jestliže toužíš být silně milován, měj na paměti, že nejdříve TY musíš hodně milovat. Stejnou měrou, jakou lásku dáváš, Bude tobě, dříve či později, láska darována. I když tě někdo obklopí velkou láskou, nebudeš ji moci přijmout, pokud si ji skutečně nezasloužíš. Jakmile jsi připraven obdržet nekonečnou, hlubokou, všeobjímající lásku, pak vstoupí do tvého života člověk, který je takovou lásku schopen nabídnout.
Miluješ-li intenzivně a vroucně svůj ideál a v danou chvíli nemáš protějšek, který by tvou lásku opětoval, připravuješ se (vědomě i nevědomě) báječným způsobem na moment, kdy se skutečně potkáš s osobou, která ti poskytne lásku, pro kterou jsi udělal vše, abys sis ji zasloužil.
Mějme na paměti, že láska bez pevného základu pravdy je jako chaotický proud vody, který teče v řece bez okrajů.
Velká láska a dokonalá proměna činí našeho partnera ještě kouzelnějším.
Když miluješ dostatečně, především zjistíš, co je v člověku, kterého miluješ, krásné a úžasné. Za pomoci neustálé přeměny se krása objevuje a roste před zraky toho, kdo miluje vášnivě. Každý člověk se zamiluje do toho, kdo ho naplní a doplní. Člověk, kterého vroucně milujeme je pro nás "nejcennější". Jedinci, kterému schází spirituální intuice, může hezká tvář a pěkné tělo skrýt ďábelskou duši.
Proměna nám ukazuje, že krása je plodem lásky.
Srdce, které je neustále zamilované do všeho, co je báječné, upřímné a dobré, nikdy nezestárne. Samotná krása bez půvabu zpravidla postrádá přitažlivost. Krása ruku v ruce s půvabem vytváří kouzlo a dělá dotyčného jedince téměř neodolatelným. Krása bez dobroty a inteligence je jako včerejší pivo bez pěny. Pouze fyzicky krásné ženy bývají zřídkakdy moudré.
Krása trvá do chvíle, dokud ji nezačne přemáhat ošklivost, moudrost (jednou nabytá) ale trvá navždy. Osoba, která je pouze fyzicky hezká, je jen příjemná na pohled, s moudrým člověkem je ale velmi jednoduché žít, jelikož ti může pomoci k tomu, aby ses probudil ze spánku nevědomosti a stal se šťastným a moudrým.
Mládí má hezké tělo a tvář, moudrost ale dělá krásnou mysl a duši. Oslnivá žena s pěkným tělem je tichým doporučením od Matky Přírody.
Krásní lidé by měli být ostražití a obezřetní, protože arogance se může probudit velmi snadno, pokud jste krásní, a od té chvíle falešná, prázdná pýcha nahradí krásu.
Zbav se hlouposti, žárlivosti, zlosti, pýchy, závisti, egoismu, netrpělivosti, nenávisti, nedostatku tolerance. Nezapomeň, že jakmile se láska stane bezbřehou, i nemožné se může lehce uskutečnit. Nezapomeň, že jak řekl skvělý rumunský sochař Brancusi: "Jakmile přestaneme být dětmi, jsme mrtví." Tudíž by každý z nás měl opatrovat a probudit dítě uvnitř nás. Tak se navždy staneme a zůstaneme mladými. Být neustále jako dítě a zůstat mladým je nádherný dar, který může obdržet každý z nás.
Samuel Ullman napsal:"Být navždy mladý je reálné. Mládí není úsekem lidského života, je to stav mysli" (v jazyce jógy je mládí harmonie se subtilními energiemi mládí). Dále napsal:
"Mládí znamená stálou převahu statečnosti nad malomyslností, chtíče pro dobrodružství nad snadným životem.
Nezestárneš počtem let, která jsi prožil. Zestárneš, jakmile se odvrátíš od svého vysokého ideálu a své lásky. Léta ti zvrásní kůži. Pokud se vzdáš ideálů, zvrásníš svou duši.
Strach, podezírání, pochybnosti, zabývání se banálními věcmi a zoufalství jsou našimi skrytými nepřáteli, kteří pomalu sehýbají naše ramena a přemění nás v prach ještě dříve, než zemřeme.
Mladý je ten jedinec, který si z lásky udělal přirozený stav své duše a který je v důsledku své přirozené zvědavosti neustále překvapován a objevuje množství záhad na místech, kde ostatní lidé nevidí nic neobvyklého. Tento jedinec se stále ptá "Proč?", "Co bude následovat?" atd. Takový člověk si určí události ve svém životě díky tvořivému myšlení a stále nachází nové štěstí v duchovní hře života.
Jsi tak mladý, jako tvá víra a láska.
Jsi tak starý, jako osamocenost a pochyby.
Jsi tak mladý, jako síla tvé naděje a sebedůvěry.
Jsi tak starý, jako tvá zbabělost.
Zůstaneš mladý, dokud budeš naplněn láskou, laskavostí a otevřený všemu báječnému, dobrému, pravdivému, duchovnímu a velkému a dokud budeš naslouchat hlasu lásky, nekonečnu, člověku, který je nablízku, a Bohu.
Jestliže jednoho dne tvé srdce zasáhne pesimismus a vůle bude mučena cynismem, protože jsi nebral v potaz tyto rady, nechť se nad tvým tvrdým a starým srdcem slituje Bůh!"
Samuel Ullman, "Youth"
V Novém Zákoně říká Sv. Pavel o lásce (Korinťanům 13):
"Kdybych mluvil andělskými i lidskými jazyky, a neměl přitom lásku, jsem jenom jako řinčící plech a zvučící kov. Kdybych měl dar pronášet vnuknutí, rozuměl veškerým tajemstvím, znal všechno, co se dá vědět, a měl víru v nejvyšší míře, takže bych přenášel hory, ale postrádal lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal v almužnách veškeré jmění a (pro druhého) skočil do ohně, a neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, dobrosrdečná, nezávidí, nevychloubá se, nepovyšuje se, nejedná, jak se nemá, nemyslí jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když ji někdo raní, trápí se, když se děje něco špatného, ale raduje se, když jedinci žijí podle pravdy. Všechno omlouvá, všemu důvěřuje, nikdy nad nikým nezoufá, všechno vydrží.
Láska nikdy nekončí. Dar pronášení vnuknutí zmizí, dar jazyků už nebude, dar poznání se vytratí. Vždyť kusé je všechno naše poznání, nedostačující je naše pronášení vnuknutí. Ale až se objeví to, co je dokonalé, zmizí to, co je neúplné.
Když jsem byl malý, mluvil jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě, soudil jsem jako dítě. Jakmile se ale stal ze mne muž, zanechal jsem veškeré dětinskosti. V tomto životě pozorujeme věci jen v zrcadle, nejasně, jednou to ale uvidíme tváří v tvář. Zde na zemi věci poznávám jenom nedokonale, ale jednou budu poznávat dokonale, obdobně jako (Bůh) poznává mne. Prozatím zůstávají tyto tři: Víra, Naděje a Láska. Největší z nich je ovšem Láska."
← Zpět
Potkal jsem ji v parku na lavičce. Byla zamlklá a zdála se ztracená ve svých myšlenkách. Přisedl jsem si k ní a zeptal se, jestli je v pořádku. Její oči byly plné smutku, ale úsměv, který mi věnovala, byl okouzlující.
Začali jsme se pravidelně scházet. Procházky parkem se staly naším rituálem. Sdíleli jsme své sny, obavy a radosti. Postupně jsem zjišťoval, že je mi s ní lépe než s kýmkoliv jiným. Cítil jsem se s ní svobodný a milovaný.
Jednoho deštivého večera, když jsme se schovali pod starým stromem, jsem si uvědomil, že ji miluji. Její smích, její dotek, její přítomnost - to všechno mě naplňovalo štěstím. Vyznání přišlo samo, plynulo z hloubi mého srdce.
Dnes jsme svoji. Každý den s ní je pro mě dar. Naučila mě milovat život a vážit si maličkostí. Naše láska je jako ten park - klidná, krásná a plná života. A já vím, že to tak bude navždy.